Břidlicový plyn je plynem přírodního původu, který je nahromaděn ve formacích břidlic, jež vznikly z nánosů bahna s příměsí rostlinných a živočišných zbytků na dně prehistorických moří. Břidlicový plyn se od zemního plynu liší způsobem uložení v horninách i způsobem samotné těžby.

Těžba břidlicového plynu

Břidlicový plyn se těží daleko obtížnějším způsobem nežli klasický zemní plyn. Vzhledem k tomu, že je břidlicový plyn uvězněn v pevných a nepropustných vrstvách břidlic, které zabraňují přenosu tohoto plynu vzhůru, musí těžaři nejprve břidlici rozrušit a vytvořit v ní systém propojených kanálků. Využívají přitom technologie šikmých vrtů a hydraulického štěpení. Teprve poté mohou břidlicový plyn z těchto rozrušených hornin získat pro další potřebu.

Největší světová ložiska

Největší zásoby břidlicového plynu se nacházejí v Číně, Rusku, Spojených státech amerických a Argentině. Velká ložiska jsou také v Austrálii, JAR, na severu Afriky, ve východní Evropě, ve Velké Británii nebo Francii.

Těžba břidlicového plynu navíc rok od roku ve světě vzrůstá. Například ve Spojených státech amerických ještě v roce 2000 tvořila těžba břidlicového plynu zanedbatelnou část americké produkce zemního plynu, o deset let později to však bylo již 20 procent.

V evropském měřítku má největší zásoby břidlicového plynu Polsko. Zásoby břidlicového plynu se přitom nacházejí minimálně ve 32 evropských zemích, výjimkou není ani Česká republika.

Zásoby břidlicového plynu v ČR

Ministerstvo životního prostředí si v roce 2011 nechalo od odborníků z České geologické služby vypracovat studii týkajících se ložisek břidlicového plynu v České republice. Břidlicový plyn se podle této studie v tuzemsku nachází především v oblasti mezi Přerovem, Kopřivnicí a Vsetínem, dále na Trutnovsku včetně Broumovského výběžku nebo kolem Hodonína a Břeclavi či v pásmu kolem Karpat.

Ministerstvo životního prostředí však v roce 2012 nakonec rozhodlo, že v Česku se břidlicový plyn těžit nebude. Tehdejší ministr životního prostředí Tomáš Chalupa totiž zablokoval žádosti těžařů, kteří by chtěli prozkoumat potenciální naleziště břidlicového plynu. Toto moratorium by mělo trvat několik let.

Dopad na životní prostředí

V celosvětovém měřítku je ložisek břidlicového plynu hodně a dosud také nebyla většina z nich vytěžena. Výrazné negativum v těžbě břidlicového plynu však sehrává nepříznivý dopad na životní prostředí. Viníkem je přitom hlavně hydraulické rozrušování břidlice za pomoci směsi chemikálií, vody a písku. Kromě zohyzdění krajiny to s sebou totiž přináší také zvýšené riziko kontaminace zdrojů pitné vody.

Historie břidlicového plynu

Břidlicový plyn se začal poprvé těžit v roce 1825 ve Spojených státech amerických, konkrétně ve Fredonii ve státu New York, a to z úseku mělkých trhlin pod nízkým tlakem. Těžba břidlicového plyn v průmyslovém měřítku však odstartovalav 70. letech 20. století.